Interpelace na ministra obrany České republiky

v souladu s § 112 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny PČR se na Vás obracím s dotazem ve věci patologických jevů souvisejících s výkonem branné povinnosti.

Obrátili se na mne zástupci Antikonskripční radikální iniciativy z Uherského Hradiště s cílem získat informace týkající se branné povinnosti. V této souvislosti bych se Vás zeptala na následující informace:

Vážený pane ministře, předem Vám děkuji za Vaši odpověď.

S pozdravem

Vážená paní poslankyně,

na Vaši písemnou interpelaci ve věci patologických jevů souvisejících s výkonem branné povinnosti (evid. č. 848) Vám zasílám následující odpověď.

Na Vaši otázku č.1 "Kolik branců zemřelo v důsledku povinné vojenské a civilní služby za minulých 10 let?" Vám musím odpovědět, že Ministerstvo obrany nevede evidenci úmrtí branců, kteří jsou civilními osobami, ani osob vykonávajících civilní službu ve smyslu zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů. Tato problematika spadá do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a místně příslušných okresních úřadů.

S ohledem na tematické zaměření Vaší otázky Vám mohu poskytnout statistiku úmrtí vojáků v základní či náhradní službě od roku 1993, kterou vede Vojenská policie na základě zmocnění obsaženého v ust. § 3 odst. 1 písm. 1) zákona č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů. Přehled je uveden v tabulce.

Na Vaši otázku č.2 "Jaké jsou nejčastější úrazy při výkonu povinné vojenské a civilní služby?" Vám mohu poskytnout informace jen o úrazech osob, které konají vojenskou činnou službu formou základní či náhradní služby ve smyslu zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičeních a o některých právních poměrech vojáků v záloze, a to ze stejných důvodů, které jsem uvedl v odpovědi na otázku č.1.

K nejčastějším úrazům vojáků základní nebo náhradní služby dochází v době jejich osobního volna, které tráví mimo vojenské objekty. Většinou se jedná o různé formy ublížení na zdraví nezřídka vyprovokované urážkami mezi vojáky a civilními osobami či mezi vojáky navzájem, přičemž bývá poměrně často zjištěno požití alkoholu. Přesné vyčíslení těchto případů je značně problematické, neboť úrazy, při kterých ošetřovaní vojáci sdělí jako důvod jejich vzniku opilost nebo zavinění jinou osobou, tvoří cca 5-10%. Skutečný počet takovýchto úrazů je však nejméně dvojnásobný, neboť většina vojáků tyto úrazy neoznámí nebo je popírá ve snaze vyhnout se dalšímu vyšetřování.

S pozdravem